Měla to být krátká pauza. Odpočinek po dokončení studia v Austrálii, než požádám o Working Holiday víza. Vybral jsem si Bali. Dlouho jsem si to přál. Jenže… co jsem si představoval jako dovolenou, se rychle změnilo v dost náročné období.

Proč jsem na Bali zůstal déle

Věděl jsem, že k žádosti o WHV víza potřebuji oficiální certifikát s transkriptem. A tak jsem po příletu do Indonésie čekal – den po dni. Po týdnu nic. Po dvou taky nic. Nakonec jsem čekal čtyři týdny. Až později jsem se dozvěděl, že pokud chci certifikát co nejdříve, musím vyplnit zvláštní dotazník – na jehož základě mě zařadí mezi prioritní žádosti. Nikdo mi o něm předtím nic neřekl.

Zavolal jsem tedy z Bali zpátky do Austrálie, dotazník vyplnil… a do dvou dnů mi certifikát opravdu dorazil. Úleva. Mohl jsem požádat o víza – a začít čekat na ten mail, který změní vše: „Congratulations, your visa has been granted.“

Tip: Pokud někdo z vás zvažuje podobnou cestu, maximálně doporučuju spojit se s Katkou z WSI – pomohla mi celým procesem projít bez zbytečných stresů.
Web: studiumapraca.sk
Facebook: Studium a práca v Austrálii a na Novém Zélandu

Realita života na Bali

Zní to jako ráj – ale to záleží, kam přiletíš. Já zůstal v Kutě, jednom z nejrušnějších turistických míst. Neplánoval jsem zkoumat Indonésii – chtěl jsem jen počkat na certifikát a víza. První ubytování jsem si zaplatil rovnou na 3 týdny. Vydržel jsem tam 5 dní.

Byla to jen malá místnost – něco jako dřevěná budka, kde jsem vlastně žil. Do toho jsem chytil rýmičku a nebyl úplně fit. Okolí? Nic moc. Chtěl jsem aspoň nějakou kavárnu, kde si sednu s notebookem a pracuju. Nejbližší byla 15 minut pěšky. Nezdá se to daleko… dokud to nemusíš absolvovat několikrát denně.

Po těch 5 dnech jsem odešel – i když bez nároku na vrácení peněz.

Druhé ubytování bylo o trochu lepší – vlastní pokoj se záchodem a sprchou. Ale cítil jsem tam plíseň. Zůstal jsem 8 nocí a pak se přesunul dál. Nové místo podle fotek vypadalo jako ráj. Ve skutečnosti? Zplesnivělý polštář, špinavé prostěradlo, díra ve zdi, záchod nepoužitelný, voda kapající z klimatizace do kyblíku.

Chtěl jsem refund – ale manažer mě poslal kontaktovat AGODU. Nepomohli mi. Ani po zaslání fotek. Nabídl mi alespoň jiný pokoj – trochu lepší, ale pořád to nebylo ono. Nakonec jsem přistoupil na další nabídku ubytování. Tentokrát to šlo… ale deku jsem neměl povlečenou, a tak jsem spal v mikině a teplácích. Polštář jsem povlékl vlastním trikem, které jsem tam po odjezdu nechal jako „suvenýr“.

K tomu všemu jsem si po pár nocích všiml, že v pokoji nejsem sám – běhala tam malá ještěrka, gekon. Usínal jsem s tím, že mi v noci přebíhá přes hlavu.

Po dvou týdnech jsem se vrátil do předchozího ubytování, kde jsem vydržel do chvíle, než mi přišla finální zpráva: VÍZA DO AUSTRÁLIE JSOU SCHVÁLENA.

Jak na mě působilo Bali jako místo

Myslím, že život na Bali není pro každého. Věřím, že kdybych zůstal třeba v Ubudu nebo někde dál od turistických míst, měl bych lepší zkušenost. Ale Kuta? Nonstop hluk, přemrštěné ceny pro cizince, pokusy o podvod na každém rohu.

Všichni na mě na ulici mluvili – ať už prodavači, motorkáři nebo lidé nabízející „všechno možné“. Od drog po pronájem skútrů. Bylo to vyčerpávající.

Návrat do Austrálie = nový restart

Naštěstí se vše povedlo. I bez mobilních dat (indonéská SIMka fungovala jen dva dny), s mizerným internetem a neustálým stěhováním jsem to zvládl. Odletěl jsem zpět do Perthu.

A víš co? Žádná škola. Žádné splátky. Jen já a nová výzva.

Tzn. HUSTLE TIME.