Ráno vstanu, opláchnu se v ne zrovna nejpřívětivější umývárně, vezmu notebook a prchám z pokoje do kavárny. Tam si dám snídani a často zůstanu i pět hodin. Personál už mě zná – jako věrného “zákazníka”.

Musím doporučit Crumb & Coaster – skvělý místo, úžasné jídlo a ještě lepší personál.
Když zrovna nesedím tam, najdeš mě v Expat Roasters. Tam je obsluha stejně přívětivá – a kafe? Opravdu výborný.

Teď právě sedím v restauraci – a píšu, píšu, píšu. Ještě se ale nebudu rozepisovat o tom, co se mi na Bali všechno stalo. Zatím se držím časové linky od mého příletu do Austrálie.

Ale něco přece jen z přítomnosti…

Stále se nemůžu vrátit zpět do Austrálie a moje peněženka už zoufale volá o pomoc.
Původně jsem předpokládal, že tu budu 2–3 týdny. No… lepší je vůbec nic nepředpokládat. 😅
Za tu částku, co jsem už tady nechal (cca 1 700 AUD / 23 500 Kč), bych si mohl koupit zpáteční letenku a strávit měsíc doma v Česku. Ale co už – některé věci prostě neovlivníš.

Zase jsem si ale o něco víc uvědomil, jak moc důležité peníze v životě jsou.
Tady na Bali mi to došlo úplně naplno. Žiji s denním limitem, který mohu utratit (pouze za jídlo – ne za další výdaje). A tím, že nevím, kdy se vrátím, je to celé o dost složitější.
Průměrný měsíční rozpočet už neplatí, protože měsíc jsem překročil… a konec pořád v nedohlednu.

Mám svůj cíl. A i když se někdy cesta zdá klikatá, věřím, že všechny cesty vedou právě k němu.
Samozřejmě cíl bez plánu nefunguje – stejně jako plán bez cíle. Takže plán mám. A držím se ho.

Teď právě fouká dost silný vítr. Ze stolu vedle mě na mě lítá všechno možné, a lidem kolem to přijde vtipný. Ze začátku jsem se taky smál.
Ale když to pokračovalo další hodinu, vytáhl jsem “vážnější pohled” – takový ten, co vytáhneš večer v Ústí nad Labem, aby všichni věděli, že se nebojíš nikoho ani ničeho.
Tady to ale na nikoho nezabírá. Asi by potřebovali zažít Ústí aspoň jednou v životě. 😄