Tak je to tady. Pár dní zpátky mi přišlo schválení víz – můžu se vrátit zpět do Austrálie.
Mám ještě týden předplaceného ubytování na Bali, ale rozhodl jsem se počkat, až se přesunu do nového místa. Chtěl jsem nejdřív zjistit, jaké to tam bude, a podle toho naplánovat zpáteční let. Bude to už čtvrtý let za poslední měsíc a půl. Pro srovnání – za celých 24 let předtím jsem letěl jen jednou. A to z Česka do Austrálie.
Víza v Indonésii:
Musel jsem ještě vyřešit indonéská víza. Brzy by mi vypršela, takže jsem si zaplatil prodloužení na další měsíc. Ironicky – už po pár dnech zase odlétám. Jak se říká… to se vyplatí. 😄
Rozhodnutí odletět dřív:
Po dvou dnech v novém ubytku mi bylo jasné, že nemá smysl čekat do konce rezervace. Cítil jsem, že už chci zpět.
Ve středu večer jsem koupil letenku na sobotu ráno – byla levná, a měl jsem dost času na vyprání prádla a klidné balení.
V Perthu mezitím bydlí Irka, kterou jsem našel jako náhradu místo sebe – takže nemusím platit dva nájmy zároveň. Po návratu strávím pár dní na hostelu v centru – ale s hlavním pocitem: jsem zpět!
Co mě čeká:
Čeká mě pořádný kolotoč:
- Najít nové bydlení. Máme na to dva týdny – tak snad něco vyjde.
- Najít práci. Vím přesně jakou – ale přijetí není jednoduché.
Chci se dostat do FIFO práce (2 týdny mimo město, 1 týden volno). Ale musím splnit pár podmínek:
- zdravotní prohlídka
- RSA a Food Handler certifikát
- australský řidičák
- výpis z trestního rejstříku
- správný typ víza
Většinu z toho už mám. Jenže na tuhle pozici se denně hlásí stovky lidí a firma vybírá jen pár uchazečů. Nevím, jak dlouho to bude trvat – ale je to směr, kterým chci jít.
Závěr:
Mám i další plány. Možná se o nich dozvíš později.
Ale už teď je pro mě krásné vidět, jak se „ta velká cesta“ skládá z malých úseků.
- Dokončit školu -> hotovo
- Opustit Austrálii -> hotovo
- Získat certifikát -> hotovo
- Zažádat o víza -> schváleno
- Vrátit se zpět -> čeká mě v sobotu
- Najít nové bydlení a práci -> další mise
Můj cíl? Práce, která nabídne slušný výdělek a minimální výdaje (pokryté cestovné, ubytování i strava).
Je to dřina – ale dokud jsme mladí, měli bychom naplno využít tělo, které ještě zvládne všechno.
