Bali mě naučilo víc, než jsem čekal. A proto tu teď píšu tyhle řádky.

Za to, že jsem se vůbec rozhodl pro vytvoření tohoto blogu, vlastně vděčím dvěma místům: Bali a Austrálii.

Po (zatím) měsíci stráveném na Bali – kvůli důvodu, o kterém napíšu později – jsem si řekl jedno:
To, co se mi tady všechno stalo, jednou napíšu do knížky.

No… zatím z toho není kniha, ale vznikl tenhle blog.

Protože když vidíš na sociálních sítích krásný cestovatelský fotky – palmy, úsměvy, západy slunce – je to jen špička ledovce. Za tou jednou fotkou se často skrývá dlouhá cesta. A někdy i hodně těžká cesta.

V životě zažíváme vzestupy i pády. Ale na sítích většinou vidíme jen ty vzestupy – štěstí, radost, zážitky.
A co ta druhá strana? Ty stresy, nejistoty, chyby, pády?
O tom už moc lidí nemluví. Proč taky? Instagram na to prostě není stavěný.

Přiznejme si to – všichni tam sdílíme jen to hezké. A to je v pořádku. Ale zároveň to může být matoucí.
Když jsi v těžkém období a sleduješ jen ty „šťastné“ profily, může to vytvářet tlak, smutek nebo závist.
A přitom nevidíš celý příběh. Nevidíš, co všechno stálo za tou jednou fotkou.

Proto vznikl tenhle blog.

Chci tady sdílet i tu druhou stranu mince. Nejen Austrálii zalitou sluncem, ale i realitu, která se děje mezi těmi slunečnými dny.

Chci tady uchovat momenty, uvědomění, zážitky – i ty náročnější, o kterých se tolik nemluví.
Protože ty tě většinou posunou nejvíc.

A taky proto, že vzpomínky časem blednou. Ale když je zapíšu sem – zůstanou.

Tady píšu o mé realitě, tak, jak ji skutečně žiju.