Po týdnu a půl praxe jsem učitelce ve škole oznámil, že v ní nemůžu dál pokračovat. Zeptal jsem se, jestli je možné najít jiné místo. Byli jsme už téměř na konci druhého týdne, a ona se obávala, že je pozdě – kvůli času na zaučení a organizačním komplikacím.

Naštěstí se objevil hotel Hilton, který mě přijal i přesto, že praxe už byla v plném proudu.

A od prvního momentu jsem cítil, že tohle bude jiné. Lepší.

Všechno najednou působilo klidněji, přirozeněji. I když šlo o velké jméno, tým fungoval bez zbytečného tlaku a stresu. Praxe mě začala bavit.

Už první den jsem se seznámil s Andreou ze Slovenska, manažerkou v restauraci. Ano, další krajan ve správný čas na správném místě. 😄

V Hiltonu jsem dělal všechno, co bylo potřeba:

• obsluha snídaní (formou bufetu – převážně sklizeň talířů),
• příprava restaurace na oběd,
• leštění příborů,
• pokojová služba.

Po dvou směnách si mě šéf vzal stranou a nabídl mi práci.

V ten moment jsem cítil, že se něco konečně opět mění k lepšímu.

Řekl jsem mu, že o místo stojím, ale jako student potřebuji jistotu hodin – mám limit 24 hodin týdně a ty potřebuji opravdu naplnit. Vysvětlil jsem, že v kuchyni mi vždy vycházeli vstříc na maximum. Ujistil mě, že vše bude v pohodě – blížila se sezóna, práce bude dost.

Znal mě dva dny. A přesto mi dal důvěru. Možná i právě Andrea tomu napomohla, kdo ví.

Souhlasil jsem – ale měl jsem ještě naplánované směny v kuchyni na dva týdny dopředu. Všechno jsem férově oznámil, směny odpracoval – a pak naplno přestoupil do Hiltonu.

A i když jsem měl v kuchyni dobré zázemí, dobré jméno i vztahy, rozhodl jsem se skočit do nového. A bylo to osvobození. Moje ruce už z mytí nádobí doslova bolely.

Bonus? Narazil jsem tam na známou tvář ze své první školy angličtiny v centru města. Tehdy jsme se moc nebavili, ale měli jsme společné známé. Právě díky němu jsem se dostal za bar – na místo, kde bych se dřív sám sebe nikdy nepředstavoval.

Lusknutím prstu se všechno otočilo.

Praxe skončila. Plán na odchod z Austrálie zmizel. Začala nová práce, nový směr – a další kapitola mé australské cesty.