První týdny v Austrálii a první opravdový test: jak se shání práce, když neumíš skoro mluvit a nemáš žádné kontakty.

Hned první týden po příletu jsem nelenil – pustil jsem se do hledání práce. Měl jsem připravený životopis z Česka, ve škole jsem si ho nechal vytisknout párkrát na papír a vyrazil do centra. Moje taktika? Vzít to napřímo – vejít, pozdravit, mluvit s vedoucím. Jenže moje angličtina… byla, jaká byla. Takže jsem spíš jen předával CV a říkal větu, kterou jsem se naučil nazpaměť:

“Hi, is there any possibility to work for you?”

Během prvního týdne jsem roznesl asi 30 životopisů. Nezní to jako moc, ale většinu času jsem po škole (která byla každý den od 8:00 do 12:45) chodil po restauracích, a upřímně – někdy mi došly síly. 

Ten týden jsem taky potkal prvního Čecha – Oťase. Dělal manažera v jedné restauraci. Práci zrovna nenabízeli, ale řekl mi, že pokud nic nenajdu, může mě hodit aspoň na pár hodin týdně jako runnera. Já ale potřeboval víc – stálou práci, ideálně v kuchyni. Mytí nádobí by pro začátek úplně stačilo.

V dalších dnech jsem pokračoval s nově upraveným životopisem – díky mojí hostitelce Darlene, která mi pomohla s úpravami i přidáním jejího kontaktu jako referenci.

Začal jsem si plánovat podniky podle oblastí a každý den vyrazil s otázkou “Hi, is there any possibility to work for you?” znovu a znovu.

Jedna holčina v restauraci mi doporučila, abych si udělal RSA certifikát – to je takový povinný kurz pro práci s alkoholem. Pokud chceš pracovat v australské restauraci nebo baru, musíš ho mít. Udělal jsem ho online – trvalo to víc než týden, musel jsem odpovídat na desítky otázek, a nakonec i mluvit na kameru a vysvětlovat, co bych dělal v určitých situacích, třeba když je zákazník už pod vlivem.

Řeknu ti – boj. 😄 Ale dal jsem to.

Rovnou jsem si udělal i druhý certifikát – pro práci s jídlem. Přidal jsem je na životopis a pokračoval v hledání.

Začal už čtvrtý týden a já jsem to konečně prolomil – ozvala se mi šéfová z restaurace Petition (australská kuchyně). Domluvili jsme si schůzku, kde se mě zeptala na pár věcí: jaké mám víza, kdy mi končí, jestli mám RSA a certifikát pro práci s jídlem. Odpověděl jsem na vše, potvrdil že mám certifikáty – a o pár dní později jsem už stál v kuchyni jako kitchen hand. Převážně mytí nádobí, ale s obrovskou úlevou, že mám práci a příjem.

Později jsem zašel za Oťasem a s úsměvem mu řekl, že jsem konečně našel práci. Jsme v kontaktu dodnes.