Dne 27. května 2024 mi oficiálně začala nová škola. Tentokrát už to ale nebyla angličtina – začal jsem studovat College, konkrétně Diploma of Hospitality and Management.

Týden před startem jsme měli orientační den. A hádej, kdo vedl prezentaci? Češka jménem Niki – další známá tvář z domova. Po Oťasovi, Romanovi a Nelle jsem už potkal Markétu (ze zmrzlinárny), Martinu z práce, Kláru ze školy… a teď Niki. V jednu chvíli jsme dokonce byli tři Čechoslováci na jednom pracovišti. Ačkoliv jsem vyloženě nehledal krajany, bylo fajn občas potkat „svoje“. A ještě jedno překvapení – v mé třídě byla Vanda ze Slovenska.

College už nebyla na denní bázi jako anglická škola. Výuka probíhala:

• Pondělí a úterý od 8:00 do 16:30 (prezenčně)
• Pátek od 8:00 do 12:30 (online)

Tenhle režim mi vyhovoval víc – měl jsem víc prostoru na práci i život. Ale žádná sranda – pravidla byla mnohem přísnější.

Například:

• Když zmeškáš první den nové látky bez vážného důvodu (pondělí), nemáš nárok pokračovat.
• Musíš si pak danou látku dodělat s jinou třídou, až se znovu otevře.
• A docházka? Ta nesmí spadnout pod 80 %.

I s občasným dřívějším odchodem se mi ale povedlo udržet slušnou docházku.

Součástí studia byl i Certifikát III a IV, a praxe v restauraci. A právě tam přišel zatím nejslabší moment celé mojí australské cesty. Těžší než loučení s přáteli (viz předchozí článek). Byl to bod, kdy jsem měl pocit, že končím. Džbán, kterým jsem byl, přetékal.

Ale víš co? Zůstal jsem.

A právě o tom, co ten zlom způsobilo, napíšu jindy.

Tento kurz trvá celý rok, a proto nechci v jednom článku psát všechno. Během těch dvanácti měsíců přišlo hodně zvratů, nových momentů i změn. Každý z nich si zaslouží vlastní prostor.

Jen pár týdnů po začátku College přišlo první stěhování – a to byl příběh sám o sobě.