Bylo mi 24 a měl jsem pocit, že ne-žiju život.
Všechno mělo mít smysl – práce, volný čas, vztahy, plány do budoucna. Jenže… já ten smysl necítil.

Každý den se mi spojoval v jeden dlouhý film: ráno vstát, odchod do práce, únava, bez motivace, víkend odpočinek nebo přátelé, a pak znova.
A nejhorší na tom bylo, že jsem vlastně neměl problém. Jen jsem cítil, že tohle není pro mě. Že tohle není všechno.

Začal jsem přemýšlet: Je tohle celý život?
Někde uvnitř jsem věděl, že chci víc. Ne víc peněz nebo věcí – víc svobody, víc energie, víc pocitu, že žiju podle sebe.

A tak jsem odešel. Ne proto, abych “utekl” – ale abych začal.

Austrálie nebyla plán. Byla příležitost. Možnost dělat práci, za kterou dostaneš dobře zaplaceno.
Možnost investovat, budovat, změnit prostředí a konečně začít dělat něco jen pro sebe.

Byl jsem sám. Bez přátel, bez jistot, s angličtinou, co nebyla žádná sláva.
Ale i v tom chaosu jsem cítil poprvé po dlouhý době něco nového: naději.

Co jsem hledal?

Nepřemýšlel jsem nad tím tak jasně tehdy, ale teď vím:
Hledal jsem v sobě důvod, proč vstát ráno s energií.
Ne kvůli šéfovi, ne kvůli systému, ale kvůli sobě.

Dneska, když sedím na Bali a čekám na další víza zpět do Austrálie, mám za sebou desítky zážitků, lekcí a momentů, který bych doma nezažil.
A tohle je důvod, proč píšu tenhle blog.

Možná ho čteš, protože se taky necítíš ve své kůži. Možná chceš změnu, ale nevíš jak. Možná ti jen nestačí žít “normálně”.

Pokud jo – vítej.
Tady začíná něco jiného. Možná i právě pro tebe.