Byla neděle, 1:30 ráno, když mě transit dovezl do malého, skromného domu. Čekala tam na mě hostitelská rodina – a tři nádherný labradoři. Únava? Žádná. Možná díky tomu vzrušení, který jsem v sobě měl – bylo jasný, že v mém životě právě začíná úplně nová kapitola.

V pondělí ráno jsem se po dvou letech vrátil zpět do školy. Jenže tentokrát ne v Česku, ale v Austrálii.

Když jsem dorazil do školy, už tam postávali další noví studenti. Přidal jsem se k nim a sedl si vedle holčiny z Taiwanu. Byl jsem přesvědčený, že moje angličtina je v pohodě. No… nebyla. Rozuměl jsem skoro všemu, ale nedokázal jsem dát dohromady větu. Když jsem chtěl něco říct, najednou prázdno. Slova nikde. Bylo mi trochu trapně, nebudu ti lhát. 

Hned ten den jsme psali rozřazovací test. Na jeho základě mě zařadili do třídy, kde už lidi studovali nějakou dobu – já byl nový. Přesto mě vzali skvěle. A i když jsem s nimi strávil jen tři měsíce, s některými jsem v kontaktu dodnes. A to je na tomhle městě (Perth má 2,1 milionu obyvatel) vtipný – občas někoho z nich úplně náhodou potkáš na ulici.

Škola byla fajn. Hodně jiná než v Česku – což dává smysl. Každé pondělí ráno jsme psali test – z poslechu, gramatiky, psaní a mluvení. Ale nebylo to stresující. Všechno probíhalo v pohodovém duchu. Hodnotil se pokrok, ne známky. Což bylo v pořádku.

Škola byla hlavně skvělým místem na poznávání lidí. Už první týden jsme s novou třídou uspořádali BBQ na pláži. V Austrálii jsou na určitých místech veřejné grily, zadarmo. Atmosféra skvělá – jen moje angličtina ještě nedovolovala hlubší konverzace než “Where are you from?” a “How are you?”. Ale najedl jsem se parádně. 😄

Na téhle škole jsem zůstal 3 měsíce. Pak následovalo 5 týdnů prázdnin, což jsem využil naplno – pracoval jsem fulltime, abych měl na další studium a víza.

Škola byla v centru Perthu, takže se dalo dobře najít práci. Navíc jsem měl šanci trochu poznat město – i když nebylo moc času.

Na téhle škole jsem potkal Češku Nellu. Řekla mi, že přestupuje na jiný kampus – ze středu města, k pláži – do Scarborough. A já si řekl: proč ne?

Díky ní jsem změnil kampus taky. Přidal se ke mně i můj japonský kamarád Taito, který nastoupil týden po mně. A řeknu ti jednu věc:

Studovat dvě minuty od oceánu? To byl jeden z těch momentů, kdy si řekneš – jo, tak tohle je přesně ono.