Co všechno ti může dát hostitelská rodina – když ti opravdu věří.

První měsíc jsem měl zajištěný dopředu – díky Pavle z Tutuki Austrálie, která mi pomohla s vízy, školou i ubytováním. Stačilo dodat, co bylo potřeba, a Pavla zařídila zbytek. Za to jí patří velké díky.

Bydlel jsem u hostitelské rodiny, v ceně byla i polopenze. Za 1260 AUD (cca 17 000 Kč) jsem měl klid – mohl jsem se první měsíc naplno věnovat hledání práce a neřešit, co budu vařit.

Darlene, u které jsem bydlel, byla skvělá. Rozuměli jsme si hned od začátku. Po třech týdnech, kdy se mi pořád nedařilo najít práci, jsem se jí zeptal, jestli si můžu pobyt prodloužit o týden nebo dva – než se chytnu. Souhlasila bez problému.

Navíc mi nabídla pomocnou “dohodu” – výměnou za domácí výpomoc jsem měl nájem za polovic. Místo 320 AUD týdně jsem platil jen 160 AUD. Což mi hodně pomohlo.

Moje “práce”?
Ráno jsem krmil tři labradoří parťáky (Lunu, Nalu a Maxe), pouštěl je na zahradu, zaléval kytky a dvakrát týdně kropil zahradu. V době, kdy jsem ještě nepracoval, to bylo úplně ideální.

Jenže pak přišla realita – našel jsem práci a začal kolotoč.
Ráno v 6:50 na autobus do školy, pak škola, pak práce až do večera, domů kolem jedenácté a znovu. Začalo to být náročné. Něco málo po měsíci jsem za Darlene přišel a řekl jí narovinu, že už nestíhám domácí výpomoc. Vzala to naprosto v pohodě – ocenila, že jsem upřímný a férový. Navrhl jsem, že opět začnu platit plnou cenu nájmu, ale ona trvala na tom, že můžu dál zůstat za 160 AUD týdně.

Tohle mi vážně pomohlo. Díky ní jsem začal šetřit – každý týden jsem mohl odložit zhruba 100 AUD stranou.

Zůstal jsem u ní skoro 10 měsíců – až do půlky června 2024. Za tu dobu jsem si vylepšil angličtinu (speciálně díky jejímu partnerovi Clintovi – pohodář jak se patří 😄) a ještě si sem tam přivydělal.

Pomáhal jsem jim na zahradě – trhali jsme keře u plotu a kladli betonové desky. Chtěl jsem to udělat zadarmo (říkal jsem si, že to beru jako posilku), ale trvala na tom, že mi zaplatí. “Nic není zadarmo,” řekla.

Později mi ještě nabídli pravidelný přivýdělek – každou neděli jsem chodil uklízet kanceláře.

A řeknu ti to na rovinu – tenhle první domov byl požehnání. Místo stresu z nájmu a přežívání jsem měl stabilitu, podporu a pocit, že na to nejsem sám.

Nenudil jsem se. Ale zároveň – měl jsem zázemí, kde jsem mohl růst.